Quisling – Poslední dny

P o z o r začátek od 19:00!!!

Premiéra, Norské filmové ceny

Norsko, drama/životop./historický, 2024, 146 min 

Morální dilema – vina a trest. Bývalý předseda vlády fašisty okupovaného Norska, stojí před soudem. Lze obhájit jednání při kterém umírali lidé? Odvážný, pravdivý norský pohled na vlastní historii. „Abych deset lidí zachránil, musel jsem jednoho obětovat,“ vysvětluje někdejší vůdce fašisty okupovaného Norska Vidkun Quisling své krédo. Od konce války na starém kontinentě uplynulo stěží pár měsíců a on čeká na soud, jenž ho zanedlouho odsoudí k smrti. Evropa se stále ještě nevzpamatovala z hrůz, jejichž celkový rozměr zůstává nepoznaný. Jedno je ale jisté: V očích mnohých nebylo krve dost. Po Quislingově co nejpřísnějším potrestání prahne prakticky celá země – ale co se tím vlastně vyřeší?  Slovo „quisling“ po válce v hned několika evropských zemích vstoupilo do běžného slovníku jako označení pro jakéhokoliv ultimátního zrádce. On sám se chtěl během svého soudu prezentovat jako ekvivalent československého Emila Háchy, tedy jako politik proti své vůli dotlačený do situace, v níž nemohl vyhrát. Režisér Poppe se do evropského povědomí zapsal především svým syrovým dramatem Utøya, 22. července, v němž velice realisticky převedl na plátno Breivikův teroristický útok z pohledu jeho obětí.  Quislinga lze považovat za další studii zla, a připomenutí existence megalomanských vůdců, kteří se rodí a škodí stále. Válka, její důsledky, politika, agitace nejsou příliš divácky vstřícná témata, ale historii je třeba připomínat.  Snímek je vhodný spíš pro ty, co se o položené otázky aktivně zajímají a co se nebojí jít na film a zapnout mozek. Pro české publikum má navíc příběh tu výhodu, že našinci nejsou s Quislingovým příběhem zdaleka tak dobře seznámení jako seveřani, soustu informací tak bude zajímavých, nových. Scénář vznikl podle zápisků duchovního Pedera Olsena, který měl za úkol starat se Quislingovu náboženskou útěchu během soudu a před popravou. Současná česká kinematografie plodí z oblasti historie většinou jen dokumenty, kvalitních hraných filmů je jako šafránu, a přitom témat by bylo dost. A tak díky za Mádlovy Vlny, Nikiho rodinu a Všichni moji blízcí Mateje Mináče a Tomana Ondřeje Trojana.

Režie: Erik Poppe