Riefenstahl

Premiéra, Cena z MFF v Benátkách a další ocenění

Německo, dokumentární, 2024, 115 min

Kontroverzní královna nacistického filmu, která se dožila 101 let a její život je kronikou doby. Hitlerova oblíbenkyně, propagandistka, ale i skvělá filmařka. Určitě jste mnozí viděli scény z pochodujících mas z filmu Triumf vůle (1935). Na to, že to je film z doby před druhou světovou válkou a jedná se o ódu na nacistickou ideologii, je to dílo působivé, filmařsky precizní a zároveň děsivé. Natočila ho Leni Riefenstahlová (22. 8. 1902, Berlín – 8. 9. 2003, Pöcking), původně tanečnice, později herečka. Byla obsazována v horských filmech, žánru, ve kterém se cenila fyzická stránka (Leni vynikala v lezení a sportu). Koncem 20. let 20.století pak přešla kvůli zranění na režii. Dokumentem nás provází Leni, její deníky, fotografie z natáčení, ukázky z filmů a její poválečná mediální vystoupení, ve kterých se snaží zlehčovat válečná léta, nacismus a vše co s ním souviselo. Podle ní bylo devadesát procent Německa obětí Hitlera a jeho politiky. Ona byla zmanipulovaná, byla pouze umělkyní toužící po natáčení filmů. A že zrovna v té době byli u moci nacisté, no a co? Tvrzení, že nevěděla o zločinech proti lidskosti spáchaných jejími klienty a přáteli mezi něž patřil nacistický architekt Speer, ministr propagandy Goebbels, by byla úsměvná, kdyby nešlo smrt milionů lidí, kdyby toho všeho nebyla účastna. Korunu tomu nasadila v televizním vystoupení, kdy teatrálně prohlásila, že i ona je obětí zvrácených aspektů nacistické éry, za což se jí dostalo značné podpory od diváků doma i v zahraničí. Kontroverzní postava v dějinách kinematografie, režisérka a herečka, filmová fanatička, která do konce života prohlašovala: „Umění je opakem politiky.“  Snímek kromě nového pohledu na Riefenstahlovou je zdařilým dokumentem jednoho století.

Režie: Andres Veiel