Šepoty a výkřiky
Vítězný snímek MFF v Cannes, Oscar za kameru pro Svena Nykvista, Zlaté glóby a další desítky cen a nominací
Švédsko, drama, 1972, 91 min.
Snímek Ingmara Bergmana z roku 1972 je filmovým skvostem, který svojí kamerou vyprecizoval k dokonalosti Sven Nykvist. Pedantské režisérské dílo mimořádné psychologické hloubky a citové rozervanosti. Dokonale vystavěný příběh, mistrovské ukázky herectví, prostě filmová perla. Karin a Maria přijedou na rodinný statek ke své umírající sestře Agnes. Agnes krom své nemoci trpí i v přítomnosti svých sester osamělostí a citovou nenaplněností. Mezi její nejšťastnější vzpomínky z dětství patří procházka se sestrami, jež alespoň na chvíli dávala iluzi vzájemné blízkosti a důvěrnosti. Karin a Marie trpí též. Obě jsou sice finančně zabezpečené, mají společenské postavení, ale jejich manželství je bez citu a prázdné. Obě navenek nosí pokryteckou masku odpovídající společenské konvenci. Marie hraje otevřenost a láskyplnost, ve skutečnost je však zcela bezcitná a egoistická, zatímco Karin, noblesní dáma, trpí pochybnostmi a hnusí se sama sobě. Jedinou skutečně lidskou bytostí schopnou cítit, vyjadřovat i dávat lásku je Anna, společnice, služka, která si s nemocnou Agnes vytvoří silné pouto. Bergman ve snímku proti sobě staví Anninu prostotu a lásku v přímém protikladu s egoisticky motivovaným snobstvím jak Karin a Marie, tak jejich manželů.
Jak bylo předesláno v úvodním odstavci, Bergman pojal Šepoty a výkřiky s pedantskou pečlivostí a důrazem na každý detail, kdy s herci nejprve každou scénu pečlivě nazkoušel, vyhledal nejoptimálnější světlo a barevné ladění. Není tedy divu, že herecké výkony v hlavních ženských rolích (mužské postavy ve filmu hrají jen okrajové úlohy) doslova derou dech. 50 let starý, ale stále skvělý biják, co dodat.
Režie: Ingmar Bergman